Doma, 15.6.2014
Drahá babi,
Píši ti tohle psaní, i když je mi jasné, že si ho v ruce už nebudeš moci žmoulat. Přesto doufám, že ti ho jednoho dne, až se sejdeme budu moci přečíst, ačkoliv už budu muset nosit brýle s pekelnou velikostí co se týče počtu dioptrií. Zažila si toho mnoho, světové války, chudobu, bídu, nemoce, ztrázu nejbližíšch. Vím, že by rodiče neměli pohřbívat svoje děti, ale ani děti svoje rodiče. Kdykoliv,kdokoliv ztratí člověka, kterého obdivuje a zbožňuje se cítí, jakoby sám uvnitř umřel. Pracovala jsi celý život težce a přesto jsi se uměla usmívat a užívat si chvil se svými nejbližšími. Vychovala jsi dvě užasné děti, díky nimž já mohu být tvoje hrdá pravnučka. Pamatuju si, jako malá, kdy jsem ti lezla do kuchyně a obdivovala, jak vytváříš bramborové placky pomocí skleničky. Kdykoliv jsem vůni pečení ucítila, neváhala jsem utéct ze zahrady k tobě. Pamatuji si, jak jsi s námi jezdívala na hájenku a procházeli jsme lesem k oblíbenému jezeru na koupání. S radostí dítěte jsem ti ráda srovnávala obrázy pana Lady a mnoho dalších věcí, na které nikdy díky tobě nezapomenu. Nezapomenu na žádný z okamžiků, který jsem mohla trávit s tebou. Jediné, co mě neskutečně mrzí a doufám, že mi to odpustíš je, že jsem tě neučinila praprababičkou. Omlouvám se,
Tvoje pravnučka


































Dojemný článek
málo kdo může říct že je pravnučka. Prababička určitě chápala že jsi se nechtěla stát mámou v mladém věku
i když by bylo moooc hezký kdyby se stala praprababičkou
.