Two Sides to Every Story | | part I

28. února 2014 v 21:46 | Brige
|01|
Dívám se z okna a přemýslím jak se melancholie mého osamění přenáší do kapek stáletrvajícího deště a bolest mizí mezi blesky a hromy. Bylo mi teprve 19 a už sem se cítila jako troska. Před dvěma měsíci jsme se rozešli s přítelem. Bylo to hrozné. Znali jsme se už od školky a v osmé třídě spolu začli chodit…Všichni nam říkali jak nám to spolu sluší a že se určitě jednoho dne vezmeme…tenkrát jsme se tomu jenom chichotali. Dokonce jsme spolu šli i na jednu školu, ale každy bohužel do jiný třídy. Výhodu to mělo, že jsme se oba moc tešili na přestávky a volné chvíle ztrávili jenom spolu. Zlom ale přišel před rokem.Čekali jsme spolu miminko. Nikomu jsem to neřekla , bála jsem se reakcí ale Luky mě ohromně podržel. Řekl mi že se vzdá svých snů o vejšce a najde si pořádnou práci aby nás mohl zabezpečit. Bylo to neuvěřitelné, plánovali jsme dokonce i vlatní svatbu. Z miminka i ze svatby nakonec sešlo..potratila jsem během druhého měsíce a Luky se od té chvíle choval naprosto mimo jeho povahu…o přestávkách sme se tolik nescházeli a i odpoledne jsme čím dál častěji trávili od sebe. On se věnoval svému fotbalu a já učení a tanci. Ubýhalo to takhle moc dlouho ale cestu k sobě jsme si zase našli…ovšem jenom na chvíli…před dvěma měsíci mi dal kopačky…kvůli jiné z jeho třídy..

"Juli?!…..ty už zase ležíš? ..že ty zase přemýšlíš kde si udělala chybu…" povdechla si Miriam když otevřela dveře a viděla svoji kamarádku ležet na posteli a tupě koukat z okna do dešte. Julia se rychle probrala z myšlenek o jejích bývalým přítelovi a posadila se.
"Nee..to není pravda….jenom sem se tak …no dobře, jenom sem vzpomínala…" snažila se hodně gestikulovat rukama , ale to ji prozradilo tak nakonec protočila oči v sloup když viděla Miriamin neveřící pohled.
"No proto…" usmála se Miriam a sedla si k ní na postel.
"Juli…kolik ti proboha je…jsi ješte mladá a po světě ješte běhá chlapů… vem si mě…Jenom na základce ….." začla hned nadšeně vyjmenovavat a Julie ohrnula nos a s mručením padla tváří do polštáře.
"Copak?! " pohladila ji Mir po zádech a Julie se trochu zavrtěla
"Mám to…od teď je tohle muj nový přítel…bude se jmenovat…mmmm….pan Polštář…" vylítla Julie do sedu a před sebou mačkala svůj polštářek.
"mm to je ale štramák…" dívala se Miriam skepticky a pohladila Julii po tváři. "Holka..ty potřebuješ změnu klimatu….už se ti ozvali z univerzity?"
"Jo…už jo…přijali mě….." povzdechla si Julie a obírala si koleno od niťek a její dlouhé, mírně vlnité, hnědé vlasy ji popadali do tváře.
"COO?! A ty tu jen tak sedíííš????? To se musí oslaviit…." Vyskočila Miriam vyjeveně že ji to nechává tak v klidu.
"Luky tam jde taky…." Zchladila ji a Miriam se zastavila v poskakování a vyjmenovaní jmen všech barů co v noci navštíví.
"Aha…to je mi lito…" Posmutněla a svoji kamarádku Julii objala.


"Jsi si jistá že máš všechno co budeš potřebovat?" Slyšela jsem za svými zády při balení již třetího kufru. Byl konec léta a mě čekal odlet do Ameriky. K mému štestí Lukyho vyrazili z basketu takže jeho stipendium je už neplatné. Ale netešilo mě to, najednou sem si přišla osamělá. Ješte když měl jít i Luky, přesto že jsme už spolu nebyli, měla sem pocit že tam budu mít někoho u sebe, někoho koho dobře znám. Nevadí. Určitě budu mít nové kamarády.
"Nemám…ješte mi v kufru chybíš ty.." pousmála se a Miriam objala.
"No tak to máš ale blbý…ja s tebou nechci…." Zasmála se a Julia se k ní přidala.
"Budeš mi chybět…" povzdechla si s menším usměvem a naposled si hrála s Miriaminými kadeřemi.
"Však mě už chybíš…" usmála se Miriam a vrazila ji do ruky štos úhledně předepsaných obálek a dopisních papíru.
"Na každý tejden jeden…." Řekla na vysvětlenou a Julie mlčky přikývla a dala si je ke svýmu harampádí do kabelky.
"No ….už je čas…." Nadechla se Miriam s usměvem, popadla pár juliiných tašek a nesla ji je k taxíku. Julie si dala přes rameno její sportovní tašku a s težkým srdcem se koukala po dvou a půl mísnostech kterým říkala skoro šest let domov. Srdce ji bušilo a v krku měla obrovský knedlík. Ale přesto nebrečela. Doufala že se sem ješte někdy vrátí. K místu ji pojilo mnoho vzpomínek o které nikdy nechtěla přijít, i když třeba nebyli nejveselejší. Dávalo ji to pocit toho, že má utočište ze kterého se muže kdykoliv odrazit, že se má kam schoulit a vylét si svoje srdce.
"Připravená ? " zeptala se po chvili Miriam , kterou už značnou dobu stála mezi dveřmi.
"Ale jo…už jo…" usmála se Julie přes rameno a se skloněnou hlavou šla k ní. Pak si ale vzpoměla, schodila tašku na zem a vběhla do pokoje a z nad postele si sundala svůj podepsaný plakát oblíbené skupiny. Úhledně ho složila a donesla si do tašky.
"Teď už myslim že mám vážně všechno" oznámila hrdě a Miriam se zasmála a odnesla ji tašku zase do auta. Julie dala ruku na kliku a tu chvili si užívala. Poslední pohled věnovala předsínce a vzpomínce na zeleninovou bitku a pak už jenom koukala na odřené dveře , kdysi tak majestátné, nesoucí číslo 23 B .


Julie seděla v letadle sama. Koukala ven z okýnka a jemně si do něj ťukala nehtama. Do uší se ji z mptrojky dostávala jeji oblibená písnička "Glory of Love" od petera Cetery. Už docela dlouho se pokoušela usnout až se ji to při téhle písni povedlo. Když se zase probrala , kapitán akorát oznamoval aby se pasažéři připoutali protože budou přistávat. Julie se hned zvědavě rozhlidla z okýnka a začala se docela těšit. Na svůj nový život.
Kdyby ji v cestě nepřekážela jedna tlustá pani se psem ješte snad tluštejším byla by z letadla snad první. Přistáli během sluného odpoledne a tak si rychle sundala mikinu a zavazala kolem pasu. Zhluboka nasála tu novou atmosféru a ta ji dodala jakousi energii.
"Jo…tady se mi bude libit" pomyslela si , popadla tašku a hned seběhla všechny schody a začla se rozhlížet po dívce která ji má vyzvednout a dovézt na jeji novou kolej. Mělo to být lehké, ta dívka je černoška, ale v tý zaplavě lidi pomohlo Julii ji najit jen díky pro jistotu vyrobé cedule s jejím jmenem.
"Ahoj, ty určitě budeš Anne…já jsem Julie…" vytáhla si rychle sluneční brýle do vlasů a s tou černoškou si potřásla.
"Jéé ahoj…to sem ráda že jsi doletěla v pořádku, měla sem trochu obavy..poslední dobou ty letadla padaj jak schnilý rajčata a hrušky…" rozzářila se hned Anne typickým americkým usměvem a hned ji objala až se Julie nad tim zarazila a vyjeveně koukala před sebe ale po zadech ji teda poplacala.
"Panejo..ty máš sebou věcí..to si určite sbalila celý dům vid? No to nevadí …u mě je místa stále dost..moc toho nezabíram…tak už nestuj a jdem" popadla ji pár tašek a táhla ji k východu. Julie jenom hekla a snažila se rychle z toho šoku probrat a tvrdila si že se ji to jenom zdá. Ale nezdálo. Otestovala to hned když narazila tváři do zavřených skleněných dveřích.
"Au…" zaskučela a držela se za nos a Anne se tak otočila a začla se smat.
"Začni si zvykat….je jich tu víc…"zasmála se Anne a dál pokračovala v cestě k autu. Julie jakmile nabrala dech tak se nejistě rozhlidla a raději při chůzi mávala rukama kolem aby na ty dveře přišla dřív hmatem než čuchem.
"Panejo..to je tvoje?" pozastavila se nad nádherným tmavěmodrým metalizovaným mercedesem.
"No jistě" zaculila se anne, naskladala věci do kufru a odemkla ji dveře.
"A kde máš řidiče?" zajímala se Julie a podezíravě nastoupila do auta.
"No přece jáá…" koukala na ni Anne nechapavě koho by jinyho chtěla. Julie nad tim pokrčial rameny že začina veřit pravidlu "jiny kraj jiný zákony" a nasedla. Jeli do nového domova.

|02|
Školní rok proběhl poklidně. Julie si zvykla na svoji lehce střelenou spolubydlící která se zároveň stala její nejlepší kamarádka a podnikali spolu spoustu nejen školních akcí. Anne byla nejen trochu střeštená ale měla svůj styl a to na ní Julie obdivovala. Fascinovalo ji jak byla nejen hrdá na to že je skoro jediná holka mezi všemy rapery a hiphopery která poslouchá pop , ale dokázala za to i tvrdě bojovat. Nestyděla se a Julie toužila být stejná. Ale byla taková jen tehdy když byla hodně rozlobená. Kdykoliv Anne odešla na nějakou párty , ležela Julie na posteli a koukala na svůj plakát. Byl už značně ošoupaný a okraje potrhaný. Za to mohlo nesčetné stěhování z místa na místo.

Ale pro Julii bylo důležité že oněch pět postav na plakátu měli stále svůj tvar. Bomba Super Boys jak jim Julie říkala byli vlastně Backstreet Boys. Pouslouchala je snad od osmé třídy a byla jejich neskutečnou fanynkou. Vlastnila obrovskou sbírku a jako každá fanynka snila o tom že se jednoho dne za jednoho z nich určitě provdá. Jenže netušila že jeji statisícovou sbírku nakonec zničí jeden požár od zapomenuté plápolající svíčky. Nezbylo ji témeř nic..jen ten plakát.
"Ááááhoj zlatooooo…" vlítla Anne do pokoje a Julie vyskočila z postele jak se lekla.
"eh co proč jak kdo kdy? " vykoktala ze sebe a Anne na ni strnule zírala.
"Promin…nad nečím sem přemýšlela a trochu sem se tě lekla…" omluvila se Julie a zase se posadila na postel a poplácala si vedle sebe aby k ni Anne přišla. Ta se trochu neveřícně podivala do zrcátka jestli vypadá tak hrozně, ale bez váhání k Julii přisedla.
"Poslední dobou jsi zase zamlklá…copak se děje zlatíčko?" usmála se Anne a objala ji kolem ramen, tak se Julie položila k ni do klina a přemýšlela jestli ji to má povědět.
"Ale nesměj se mi…kdysi sem chodila s jednim klukem..zažila požár ve kterym sem přišla o svoje věci… a pak sme se rozešli….." pozdechla si a Anne ji hladila po rameni.
"S požárem?" pozastavila se nad tim
"Ale neee….s tim klukem….měla sem ho tak ráda že se mi po něm furt neustále stýská…" zamumlala a Anne ji chápavě poslouchala.
"Musíš se prostě odreagovat…seber se , namaluj a jdeme……" zavelela nakonec Anne pevně rozhodnutá že s ní prostě něco provede a vyléčí ji.
"Co? Počkej….vždyt ja se moc malovat neumiim…! " vyjekla Julie a sedla si natož Anne hned vyskočila a dotáhla si ji do koupelny.
"Co kdyby si jednou přestala bejt tak skeptická a začla zase žít,…pro chlapy za chlapy kašli na ně…stejně sou jenom potřebný k jedný věci…" oznamila Anne uznale a Julie se teda povzdechla a raději už nic nenamítala.
Anne se šibalským usměvem vytasila serepetičky na obličej a pustila se do česání a spokojeně si u toho prozpěvovala.


"Já se jdu projít…tohle pro mě není…." Oznámila Julie omluvně Anne když se na tý diskotéce vážně necítila nejlíp. Každý se na ní neustále tlačil a ohmatával a ani písničky nebyli jejiho gusta. Až na pár vyjímek. Anne si pozvedchla ale nemohla s tim už nic nadělat. Julie než ji Anne vůbec stačila odpovědět se sebrala a utekla nejen z parketu ale i ven.Její odchod prozradili litací dveře které se ješte po jejím průletu hýbali. Blížilo se k pulnoci a v zapadlý ulici byl slyšet jenom rachot motorových dravců dráždící nervy svých lokajů na široké nudli které se říkalo silnice. Julie se zachvěla, noční vánek a blikající název klubu ji zrovna neutěšoval, rovněž tak pohled na špinavou odlehlou ulici plnou prázdných popelnic a plnou odpadků ve kterých se hrabali zatoulaní psy a kočky. Zachumlala se do svýho kabátku a s pochmurnými myšlenkami se vydala směrem k ubytovně. Hlavou ji probíhali ruzné vzpomínky jak se bavila s Lukym, jak vycházeli v ruku v ruce z baru a jak ji vždy galantně doprovodil až do domu. Tady od těch válejících pobudů by ani špetku galantnosti čekat nemohla, ledaže by za galantnost považovala odnos kabelky neznámo kam.
Julie si je tak prohlidla jak se váleli pod novinama, a ani si neuvědomila že jeden pobuda po ní hodil oči když slyšel klapot podpatků. Julie byla tak zasněná že si ani nevšimla že probrala celou tu bandu kteří začli slidit po jejím parfému a odhalených nohách jenom v minisukni. Říkali si co je to za kočku a že by stála za hřích a začli ji pronásledovat tou ulicí nejtišejji co to šlo. Když se ulice rozdělovala ješte do jedné a odlehlejší všech šest se na ni vrhlo. Schodili ji na zem do bláta a než si Julie uvědomila co se vlastně děje jedna ruka ji sahala po nohou a ostatní po celým tělem. Začla křičet ale ani ne ve vteřině ji pusu zacpala odporně špinavá ruka a její tělo se tisklo ke smradlavému a propocenému tělu. Byla bezmocná , dusila se alkoholovými výpary ale přesto v sobě našla bojovou sílu se jim bránit a škubat sebou, to však neslo za následek nesčetné rány a podlitiny. Začla ztrácet vědomí a všechno se ji točilo pod tělem a schopnost vnímat čas prostor. Nakonec omdlela uplně a přála se už neprobudit.


"Hele…někdo asi vyhodil večeři z okna…" Uchechtl se Alex když procházeli v bezpečné vzdálenosti od těch pobudů.
"Spíš někdo někomu sebral zlatej zub.." zamumlal Brian a s Kevinem podepírali opilého Nicka kterej si radostně prospěvoval písničku.
"Ééévrbáááádííí….báááck …* škyyt*…..booooys baaaack in the gaame…uííí uííííí *škyt* uííí heleee houvííí jede šaaanitkáááá…." Vesele vyřvával a Howie držel křečovitě prázdnou láhev aby po něm neskočil a neukousnul mu hlavu.
"Hele ruka….! " ukázal Alex po chvili když se mezi těmi pobudy udělala mezera a kluci se pozastavili.
"JÉÉÉ AHOOOJ KUCÍÍÍÍÍÍ" zahalekal Nick radostně a maval rukou a ti pobudové vražedně koukli přes rameno.
"Bože oni tam maj holku…"vyjekl Kevin , pustil Nicka na zem a Brian chvili vyjeveně koukal kam se tak Kevin s vyhrnutýma rukávama žene.
"A saakra" ozval se "ochranář ženských práv" Alex a hned letěl Kevovi pomoct . Brian chvili tak poskakoval na místě jak nevěděl co dělat, strčil Nicka Howiemu do naruče a letěl jim taky pomoct a skočil na zada jednomu menšímu. Howie vyjeveně zíral na Nicka jak se mu blaženě usmíval v naručí.
"KRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRk " vypadlo z po chvili z Nicka hlasitě a Howie znechuceně odvratil tvář, pustil ho na zem a radši šel dělat že pomáhá klukum a snažil se dostat alespon tu holku pryč.
Kluci ačkoliv ji neznali se za ni rvali statečně ale těch pobudů bylo víc a opojeni alkoholem neznali mezí a škrábali a kousali . Howiemu brzo došla síla tak Julii přikryl papírama aby si ji nevšimli a zkoušel se taky prát ale jeden pobuda ho rychle sejmul.
"Sakra…" zaskučel Alex když dostal pěstí přes tvář a skončil na zemi. Rychle si otřel krev kapající ze rtu a naštvaně se do tý řvavy vhrnul znova. Brian se trochu ztáhnul když jednoho vyřídil ale ten dva se neustále bránili tak si je Kevin a Alex podávali. Brian rychle letěl podivat se na Howieho a oba zkoumali Julii jestli není mrtvá.
"Krrrrrrrrrrrrrrk" ozval se po chvili znovu Nick když se dopotácel blíž ke rvačce a přepadnul na jednoho pobudu co chtěl Briana napadnout zezadu.
"Eh…dík Fracku.."pípnul Brian vyjeveně a ohlidl se jeslti sou ti dva v pořádku.
Alex s Kevem odrovnali toho posledniho a oprášili si ruce.
"No skvěly..ten parchant mi natrhnul triko..to si zaplati hajzl *** *** ***** " začal tak Alex nadávat když si všiml zničenyho novýho trika a Kevin se nad tim trochu usmál a šel zvednout Nicka a Alex se šel podivat na Julii.
"Žije nebo sme se prali abychom ji mumifikovali?" zamumlal zvědavě a Brian zamlaskal.
"Ješte žije…ale vypadá strašně…" poznamenal a Kevin ji vzal do naruče.
"Vezmeme ji k nam a zavoláme doktora…" nadechl se Kev a Brian s Alexem zvedli Nicka kterej si při pádu praštil do oka a natrhl koutek. Julie jemně vzdychla jak ji všechno bolelo a Kev na ni koukl. "neboj se…už budeš v pořádku…" pousmal se a jemně ji nesl a kluci šli za ním.
"Bože...ani se nepral a vypada nejhuř z nás" uchechtl se Alex a Brian pobaveně koukal na Nickovo fialovící oko.
"Ten bude mit ráno radost..." dodal Brian a podal Howiemu kliče aby odemkl byt.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carry Carry | Web | 28. února 2014 v 21:53 | Reagovat

pěkné. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama