Scream || part II

28. února 2014 v 16:55 | Brige
| 05 | Je to Belgie

"Bože, to je odpornej zvuk." Nick dřímal na složených rukou na barovém pultu, který byl součástí jejich kuchyně a přehodil přes sebe mikinu.
Ani ostatní kluci na tom nebyli o moc lépe. Kevin pospával se zakloněnou hlavou dozadu a otevřenou pusou, Howie ležel přes opěradlo křesla a Alík pospával obmotaný kolem barové stoličky. Jediný Brian se držel zapřen rukama o stůl, tvářil se vítězně, že stojí, ale v hlavě mu seděla opera opic s cimbály a bicím.
"Vždyť je to jenom aspirin, miláčku," pronesla Julie překvapeně, ale schválně hlasitěji a Nick začal víc mručet.
"Budu vařit svíčkovou…dáte si?" hodila do dřezu lžičku od jogurtu a nechala ji schválně dopadnout na největší hromadu nádobí, aby pěkně zarachotila.
Nick při tom nepříjemném zvuku nadskočil a zatrnulo mu v zádech. Další zatrnutí v zádech mu způsobil zvuk převrhnuté židle, za jejímž původem stál Alex, který při pojmenování jídla vystřelil na záchod.
"To jsem ráda, že nemusím vařit." Zesílila si rádio a hlasitě si krájela banán na kolečka.
"To mě fakt tak nenávidíš?" zasténal Nick, jak mu ty odporné zvuky trhaly uši.
"Ale kdepak miláčku, já tě přeci mám moc ráda." přesladce se na něj usmála a s velkým třeskem si na kovovou část dřezu položila skleničku a začala ji naplňovat ledem. Na to si pustila mixér a nastrkala tam jablka a jahody.
Kevin si zamlaskal a dál zíral do stropu, jako kdyby nahoře byla krásná hřejivá lampa, která zmírňovala bolest hlavy.
"Já vám měla včera sen. Mě se zdálo, že jsme včera ovládli svět," Hekl Kevin a Brian na něj zaostřil.
"Tak to jsi byl ty, kdo mi zabral celou Anglii a kousek Irska?!" vyjekl naštvaně.
"Co, kdo, já?? Ne, to Nick ti tam flusnul tsunami, že se vy japončíci máte utopit, když mu nechceme dát Rusko," bránil se Kevin
"O čem to mluvíte?" hekl Nick nechápavě.
"Mlč, vždyť nevíš, jaký je hlavní město Holandska!"osočili ho oba dva a Nick si uraženě odfrknul.
"Náhodou vím- Belgie," mručel si pro sebe a Julie ho se smíchem pohladila ve vlasech a přišoupla mu ovocný drink a něco na bolehlav.
"Hele…tak si klidně ustelte v ložnici a nějak se z toho vyspěte," pousmála se Julie nakonec, jak jí na druhou stranu bylo všech líto a dala péct připravenou zemlbábu.
"Počkej…a co jako my dva??" zasekl se Nick, že si chtěl lehnout s ní a kluci se začali šklebit, že se mu to nepodaří, popadli čaje a vody a šli sondovat, co mají v ložnici nového.
"Víš, lásko, já myslela… jestli bych dneska večer nemohla jít s holkami…na kafe," obešla pultík a přitulila se mu něžně na záda a políbila ho na ucho.
"Hmmmmmm…" zamručel, jak se mu tenhle plán na večer nelíbil a koukal do stolu a hrál si s podložkou pod hrnek.
"Ale no tak, Nicku. Taky jsem tě nechala celý měsíc… to si jednou za čas nemůžu vyrazit i já?" začala na něj dotčeně dorážet, že on se bavit může.
"No dobře. Ale žádný bratříčkování s chlapy, žádný ohmatávání, žádný tancování na výsluní a v půl desáté budeš doma, ne moc alkoholu, a připíšu si čárku na svoji stranu kalendáře." Ne zrovna rád povolil a ohlídl se na ní.
"Co v deset?" hodila po něm psí oči a Nick po delším váhání přikývl, že teda v deset, ale že na čárce trvá. "Jsi miláček,"obdařila ho velkým polibkem a dolila mu kávu do hrnku.
"Myslím… myslím, že se asi raději podívám na onu místnost," zakřenil se při pohledu na kouřící hrnek. Julie vypukla v smích, poplácala ho po zádech a přešla z kuchyně do šatny se převléknout.
Nick se stihl osprchovat a natěšeně se hnal do pokoje, že padne za vlast do postele. Radostně po ní skočil, že se prospí a se vzdychnutím se obličejem zabořil do polštáře a hrál si na mrtvého brouka. Ani si nestihl navodit příjemné snění, když ho vlnění pod sebou odhodilo až na ledově studenou podlahu. Nick se vyjeveně posadil a jeho oči se střetly s dalšími, nenávistně koukajícími po něm.
"Dobře, dobře, fáájn….tak si tu postel sežerte!" rezignoval vztekle, popadl náhradní deku ze skříně a šel se natáhnout na gauč do obýváku.

| 06 | Nikdy nevěř ženským

/Podhudba:

/

*o pár dní později…*
"Zlato, připravil jsem k televizi pečené kaštany…pojď, než ti vychladnou…" hlásil poctivě Nick do místnosti a z pánvičky servíroval kaštany na talíř.
"Aaam…nezlob se, miláčku…my jsme už domluvený s holkama, vrátím se brzy…" Julie proskákala chodbou po jedné noze, jak se na druhou snažila nazout oblíbené střevíčky. Popadla klíčky z věšáku v předsíni, vrátila se do kuchyně, letmo políbila Nicka na tvář a s máváním zmizela ve dveřích.
Nick zůstal stát jako opařený, koukal ke dveřím a pak pohled sklopil ke kaštanům.
"Tak jsme tu zůstali jenom my…to si zas pokazím linii," sebral oba talíře a zasedl k televizi.

*o další dva dny později*
Nick se v noci jemně vlnil a lehce potají protahoval, načež s potulným úsměvem protáhl nohy a ruce a obratně se převalil na bok k její půlce a dal si přes ní ruku.
"Miláčku, dneska si tak hebká a hladká…co kdybychom…." potulně se usmíval, jak dlaní prozkoumával obsah její postele, po hladkém sametovém prostěradle a tělem se k ní šoupal.
"Julie?" otevřel oči, poté co dlaní nemohl pořád nahmatat její tělo a zíral na prázdnou postel.
"To počkej ráno. Prý v jedenáct doma…." ohlédl se na digitální hodiny, na jeho nočním stolku, které poctivě oznamovaly půl třetí a zabořil se tváří do polštáře.

*o dalších pár dní*
Nick nervózně postával u auta na parkovišti a neustále sledoval, jak ubíhá čas na jeho hodinkách. Znepokojovalo ho, jak uměly minuty rychle utíkat a Julie nikde. Měli dneska jít vybírat nové květiny do zahrádky, kterou si vydupali u úřadu.
Zapípala mu smska a Nick rychlostí blesku mobil vytáhl a s předtuchou nějaké katastrofy odemkl klávesnici a začal si číst zprávu. Byla od Julie.
"Jo tak zakecala….no dobře," rezignovaně si povzdechl, nasedl do svého BMW a vyrazil od obchodního domu směr jejich dům.

*pár dalších dnů uběhlo*
"Miláčku, přijdeš ještě dneska domů?"
"Ovšem :* už jsem pomalu na cestě."
"Nech mě hádat, potkaly jste se s holkami."
"Já vím, proč tě miluju, jak to víš? :) Ale už jsem vážně na cestě."
"No, tak nepospíchej, jdu s kluky na pivo…"
":( Dobře ….myslela jsem, že bychom mohli taky si spolu někdy vyrazit."
"Neboj, vyrazíme. Musím končit, už mi tancuje na klíně nahá kráska a dožaduje se pití piva z mého pupíku…."
"Jen počkej ty parchante. Dám ti to ještě sežrat. Miluju tě."
"Jo, já tebe taky."

Nick zastrčil svůj mobil zpátky do kapsy a s povzdechem si dolil hrnek kafe. Podepřel si hlavu pod bradou a zamyšleně sledoval hádající se kluky, jejichž hlasy slyšel někde z dálky. Trochu si usrkl a lehce, bez náznaku jakéhokoliv zájmu, naklonil hlavu, aby ho minula letící růžová mokrá houba.
"To je takovej problém se dohodnout na tracklistu?" pronesl do náhle vzniklého ticha Nick a z hrnku zvedl pohled k Brianovi.

"No…já nevím…asi jo," Brian pokrčil rameny a koukal na Howieho, který kolem svého čokoládového medvídka Brumíka stavěl ochranný val ze slaných tyčinek, které neustále okupovala AJeova vidlička.
"Tak budeme losovat," poplácal Kevin po stole dlaní, zvedl se a zamířil ke kuchyni. Sebral ze šuplíku pytlík a nůžky, cestou zpět vzal papír a napsal několik songů na papírky, rozstříhal je a vhodil do pytlíku. Kluci hltali každý jeho pohyb, jako by byl bůh, zatímco Nick si dělal kruhy hrnkem na stole.
"Tak losujte," ohrnul okraje pytle a natáhl se k Brianovi, který vytáhl "I Want It That Way" a potom se převalil na protější stranu k AJovi. Ten zastrčil ruku do pytlíku, chvíli šmátral a pak se svraštěným čelem vytáhl rozteklou kostičku čokolády. Se zájmem si prohlídnul prsty, po kterých mu začala stékat čokoláda a užasle otočil pomalým pohybem hlavu na Howieho.
"Tak já raději budu losovat, co vy na to?" polkl naprázdno, rychle vytáhl z pytlíku lísteček, hodil ho na stůl a začal hledat zamykatelný ukryt, než se Howieho pozadí odlepí od židle.
"Jako malý…" zavrtěl Nick hlavou, podepřel si bradu a točil si s telefonem po stole. "Jo, to říká ten pravej….jak jenom můžeš bejt na třicátém levelu?!" mlaskal mezi dveřmi Brian, když si prohlížel obsah Nickova nintenda.
"Co? HEJ NO POČKEJ!" Nick vystřelil ze židle rychlostí světla, až se židle skácela na zem a Nick začal Briana pronásledovat po celém bytě. Kevin si s hlasitým povzdechem dolil trochu kávy do hrníčku a posadil se ke stolu, narovnal noviny a začal číst, nevnímaje rozruch, co se odehrával za jeho zády.

| o7 |Konečně koncert

"To je škoda, že Julie nemohla přijít, tohle byla naprostá bomba…" posteskl si Nick v šatně, když se kluci celí upocení, ale vysmátí po dlouhé době svalili do křesel a oddechovali. Po několika letech měli zase společný koncert, všech pět společně na jednom podiu a náležitě si to užili. Zpívali ve festivalovém parku před několika tisíci fanoušky.
"To jo…i když..na druhou stranu, té pěkné kočce by asi vyškrábala oči a udělala nedobrovolnou manikúru, kdyby viděla, jak se po tobě svíjela a jak na tebe koukala,"chechtal se Brian a s blahem v očích otřel hrdlo otevřené flašky a nalil do sebe chladivou vodu.
"Cože? Ty piješ vodu???" zíral AJ překvapivě, že první koncert se bude zapíjet vodou, tak se hbitě otočil k připravenému baru a chvíli se přehraboval "Hmm to ne, to taky ne, tohle už vůbec ne, na tohle jsme mladý, na tohle už jsem starej, tohle jsou bublinky…heleďme se….ale ne, tam je bůhvíco. Hele…to zní dobře, slepecká hůl. Hmmm…raději ne…takže tohle," AJ se hrdě na kluky otočil s flaškami v ruce a došel do kuchyňky pro nějaké skleničky.
"Dále," hlesl Brian při zaklepání na dveře a ve tam se objevil vysmátý obličej blondýnky Jenny.
"Ahoj kluci…tak mě tak napadlo….jestli by jste si třeba nepřiťukli na to skvělé vystoupení," začala mile švitořit s flaškou v ruce a Howie se začal smát.
"Tak si můžeme ťuknout na to, jak jsi to dneska krásně uváděla," zasmál se Nick a napsal Julii, že se dneska zdrží s kluky.
"Tak na povedený koncert pánové." Všichni se postavili kolem stolku, který byl zahrnutý kytkami, plyšáky a čokoládami, pozvedli skleničky a radostně si přiťukli a kopli do sebe všechno až do dna.
"Aagrrrrrrrhhh…ta sedla…tak další kolo," oklepal se Kevin a chopil se rozlévání a kluci si opět posedali.
Během chvíle se rozproudila vášnivá debata o všem, co se na podiu dělo a čeho si všimli v publiku, kolik fanoušků se objevilo a jak dokonalé měli transparenty a jak byli za ně rádi, že přišli. Čím víc ubývalo ve flaškách, tím víc přibývalo zábavy a smíchu. Odněkud se vynořily společenské hry, a když už po několikáté nemohli vytáhnout z kytek kostku nebo plyšový medvídek záhadně snědl panáčka z "člověče, nezlob se" dostalo se na starou dobrou flašku.

"Nee to opravdu nejde. Doma by mě někdo zabil," Nick se s chechotem houpal na svém pozadí a mával rukama, že to neudělá, když flaška hrdlem ukázala po zastavení na Nicka, že ho má Jenny políbit.
"Takže dáš fant?" loupla po něm sladce očima a usmívala se na něj přes poodhalené rameno.
"Noooootáááááááák…my tě nepráááskneeeeem," smál se Brian a žužlal v puse stopku od třešně a vyzývavě pozoroval Nicka, jestli to fakt udělá nebo ne.
"Chm,"usmíval se Nick podnapile a pozoroval svoje holé nohy, jak už do fantu šly jeho ponožky, botasky a mikina.
"Fant," stáhl si triko a hodil ho na stůl a kopl do sebe připraveného panáka a celý se otřásl. Kevin sebou sekl pod stůl a začal chrápat.
"Aaaaaaaaw" pronesla smutně Jenny ale tajně si prohlížela jeho vypracované, potetované tělo s tajným úsměvem .
Nick se překulil na kolena a roztočil flašku. Howie natěšeně sledoval hrdlo flašky, jak umíral touhou zjistit, koho Nick bude muset políbit.
"No ne, tomu se říká osud," pokývala Jenny uznale hlavou, když se hrdlo zastavilo jejím směrem "nebo snad dáš do fantu kalhoty?" mrkla významně po Nickovi, který se smíchem rozhodil rukama a Howie si uraženě odfrkl, že to není fér.
"Tak to vypadá, že nemám na vybranou…" rezignoval se smíchem a natáhl se k ní, že jí vlepí rychlou pusu.
Jenže Jenny si ho chytila jemně za ušima a pořádně k sobě přitáhla a rty vklouzla prozkoumávat mezi ty jeho. Nick vytřeštil oči, ale byl rád, že se udrží opřený na rukou, na což se soustředil víc, než co dělali jeho rty.
"No teda…" nadechl se hlasitě, když se Jenny nabažila, blaženě si promnula rty a Nick se vrátil na své místo.
"Nebylo to až tak zlý," pronesla nadřazeně a roztočila flašku. Howie trucovitě založil ruce na hruď a brumlal si něco pod nos.

"Omlouvám se…ale asi vás pro dnešek opustím… už jsem utahaný a chce se mi spát, mějte se hezky a dobrou," se zíváním Brian strčil do pusy lízátko, převrátil se na záda a spal.
"Asi už také půjdu," culila se Jenny a pomalu se začala oblékat do bundy, "doprovodíš mě? Jsi tu jediný, kdo vypadá, že se udrží na nohou,"ohlédla se na Nicka, který se soukal dírou na krk do trika.
"Aehm. No…dobře. Tak jo," vyhekal ze sebe, když mu Jenny triko obrátila a pomohla mu do něj. Vyhrabal se na nohy a nasoukal se i do bundy a vydali se na cestu.

| 08 |Day After

"Kruci to byla noc. Nevíte někdo kde je…takové to kulaté a bílé?" mručel Brian s hadrem na čele a nohama na stole "děkuju…." vzdychl, když se mu do ruky vetřela sklenička se šumivým aspirinem.
"Tohle bychom už neměli…dělat..jsme na to starý...," hekl Kevin. Poté, co dal Brianovi skleničku, se posadil ke stolu a začal cucat svůj.
"Ddddoobrreej…večer," zavrčel si příjemně Howie při vykolébání z pokoje a za neustále žužlání čokolády se dokolébal ke stolu.
"Vyspal ses dobře? Málem jsme ti volali sanitku, když si celý den nevylezl," poznamenal Alex a podezíravě sledoval chování Howa.
"Náhodou. Já spal dobře. Sice nevím, jak jsem se do tý postele dostal, ale…raději to ani netoužím vědět," svraštil nad tím přemýšlením čelo a opatrně usedl na židli.
Brian zvedl hlavu a prohlídnul si kluky s otevřenou pusou, "Jak…jsme se…vlastně…" nejistě položil otázku a modlil se za normální odpověď.
"V klidu…dovezla nás sem tvoje Leigh. Volal jsi ji, že máš strach, že jsi právě viděl za oknem její mámu." Kevin odložil skleničku a nechápavě koukal, kde se tam vzal Nick.
"Sakra…to bude doma ticho," posteskl si Brian a točil si skleničkou.
"Taky jsem to doma nemohl vydržet…ne, že by Jul se mnou nemluvila…jen se mě ptala, kde jsem se tak zřídil a já ji nebyl schopný nic říct, páč nevím,"posadil se k nim ke stolu a kluci ho chlácholivě poplácali po zádech.
"No, tak já si jdu dát sprchu…" plácl Kevin do stolu o něco silněji, než on sám chtěl, až kluci nadskočili a začali pomlaskávat.
"Fajn, jdu po tobě," přihlásil se Howie a AJ si ho změřil pohledem. Poté všichni tři vyrazili ke koupelně, že vítěz si bude moct dát jako první sprchu.
"Sakra…nechal jsem doma telefon….doprčic, to mi tak chybělo," Nick se začal ohmatávat a poté naštvaně láteřit, když ho nemohl najít.
"Klid…Jul snad ví, že jsi s námi…" Brian mu donesl kávu a zůstal nad ním stát.
"Nebo…to snad neví?" Pozvedl taťkovsky obočí a měl chuť mu to kafé vylít na hlavu.
"Ale jooo to ví. Já jenom, vždyť víš…máme stejný zvuk na smsky," nervózně se rejpal v nehtech a Brian si vedle něj sednul.
"Nicku? ….kdes vlastně byl v noci?" Brian nasadil zvědavý tón a za dohledného pohledu na Nicka, který mlčky zíral do skleněného stolu, si do kávy dal tři kostky cukru a zamíchal si to.
"Nejsem si jistej, …ale mám pocit, že mě Julie podvádí," šeptl Nick po pár minutách zlomeně.
"Cože? Julie? Jsi si jistý?"otevřel Brian překvapeně pusu, jak by to do ní vůbec neřekl. "Už si nepamatuju, kdy jsme naposled byli někde spolu nebo se věnovali jenom sobě…když už nikam nejde, tak buď děláme na bytě, nebo spí. A pak…skoro každej večer teď chodí do klubu…takovou ji neznám…podle mě si tam někoho našla," Nick si začal ulevovat, jak byl rád, že si o tom může s někým popovídat.
"To ne, to by mi Leighann už dávno řekla," zavrtěl Brian hlavou a napil se. Nick na něj nechápavě koukal "Jak by ti to Leighanne asi řekla?" odfrkl si a Brian narychlo polkl do sebe doušek kávy.
"No ony chodí pařit spolu…Jul, Leigh a Kristin. Říkají si ODGHi - One Drink and Go Home, ironie," zamumlal pobaveně, že se Nick fakt nemusí strachovat, že by mu Julie zahnula.
"Počkej…já myslel, že budeš mít radost…fakt můžeš bejt v klidu. Ty dvě tu tvojí chrání, když není ještě okroužkovaná," chichotal se Brian jak Nick je někdy až moc podezíravý a už se těšil, jak o tom poreferuje klukům.
Nick přesto na něj zůstal opařeně koukat a po chvíli zavrtěl hlavou a schoval si obličej do dlaní.
"No co jee…buď v klidu. Ta by ti neutekla, ani kdyby ji nabízeli post prezidentky zeměkoule," pochechtával se, ale když pozoroval Nicka, pomalu ho smích přestával bavit.
"Nicku? " naklonil trochu hlavu, aby na něj dobře viděl.
"Bože…já fakt myslel, že…že mě podvádí…a …já jsem…idiot…světovej idiot…tohle se nikdy nesmí dozvědět. Můj bože," Nick zoufale vrtěl hlavou a Brianovi to všechno začalo pomalu ale jistě docházet.
"To jsi neudělal…že?" Brian se bál zeptat a po Nickově kladné odpovědi si zhluboka povzdechl.
"Mám pro tebe dobrou zprávu," začal Brian a Nick na něj tázavě pohlédl "jsi idiot" dodal Brian a Nick se semknutými rty přikývl.
"Nevím, jak z tohohle ven," remcal pro sebe a zoufale koukal na Briana.
"No na mě nekoukej…do tohohle ses dostal sám. Máš dvě možnosti - buď doufat, že se ti to povede zapírat a zapomenout na to nebo se přiznej. Jen netuším, jak to Jul vezme, až na to přijde," pokrčil rameny Brian, jak nevěděl jak z tohohle průšvihu ven.
/Podhudba:


"Jo…asi máš pravdu. Dostal jsem se do toho sám…snad na něco přijdu…uvidíme se zítra," pronesl, rychle do sebe vkopl kafe, popadl bundu a vyrazil do chladného počasí.


Vyhnul se své oblíbené zkratce k bytu, protože dnes domu za Julií a jejím objetím nepospíchal. Zamířil si to na pláž a procházel se po molu. Občas nakopl nějaký kamínek, aby se žbluňknutím spadl do moře. Opřel se o zábradlí a sledoval poslední paprsky zapadajícího slunce a v hlavě si omílal všechno, co se včera stalo a jak malinko stačilo, aby se to nestalo. Aby jen trochu ucukl, když se po něm Jenny před dveřmi vrhla místo poděkování za doprovod. Jak snadné bylo odejít ulicí zpět. A jak snadné mohlo být věřit Julii, že by ho nepovedla.
"Bože, já jsem pitomec," zaklonil hlavu a nadával sám sobě, až si začal připouštět myšlenky, že by mohl zakopnout a spadnout z mola a byl by od něj klid.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama